Zalétání

Trvalo mi dost dlouho, než jsem začal tušit co tento model chce. Plynulo to ovšem z mé nezkušenosti a neznalosti problematiky. Po delším úsilí jsem zjistil, že to tak složité není.

Před vlastním zalétáním je třeba zkontrolovat symetričnost celého letounu. Pokud bude třeba dovážíme i jednotlivé poloviny křídel na stejnou váhu. Za pečlivost v této předletové přípravě se mi Optima odměnila naprosto neutrálním chováním ve všech režimech letu.

Těžiště to je kapitola sama pro sebe. Pokud jsem měl možnost vidět létat různé Optimy, většina z nich létala „natažena“ (vysvětlím dále). Pro začátek jsem vycházel z polohy doporučené výrobcem tj. 65-68 mm (pro úplnost uvádím, že poloha těžiště je měřena na geometrickém středu křídla). Postupem času jsem zjistil, že to je opravdu pouze bezpečný výchozí bod pro dokonalé zalétání letounu. V současné době létám s těžištěm v 87-90 mm (při hloubce kořenového profilu 180mm) a je možné jej určitě ještě posunout dozadu. Odhaduji tak 5 mm. Potom se Optima již stává problematicky řiditelná nebo lépe řečeno neřiditelná (samozřejmě záleží na schopnostech pilota).

Velkým a téměř určujícím pomocníkem pro zalétání Optimy mi byl tzn. Dive Test. Neznám český ekvivalent tohoto technického termínu. Jak jsem již shora zmiňoval, za předpokladu symetricky a přesně postaveného letounu (pozor na změnu nastavení křídla vůči VOP), je cílem létat ve vodorovném letu s výškovým kormidlem v 0, tzn. ani nataženo ani potlačeno. Toho dosáhneme právě změnou polohy těžiště. Zde pouze krátce popíši postup zalétání pomocí Dive Testu.

1.S těžištěm začneme v doporučených 65-68 mm. Změnu provádíme posouváním baterií na suchém zipu.

2.Nastoupám do dostatečné výšky při ještě dobré viditelnosti modelu

3.Vytrimuji letoun do „optimální“ klouzavosti pomocí výškového kormidla

4.Pomocí trimu křidélek „opravím“ případné mírné zatáčení letounu. Musí letět rovně.

5.Nastoupám opět do dostatečné výšky

6.Z ustáleného letu začnu letoun „potápět“ (dive-potopit)

7.V okamžiku kdy má přiměřenou rychlost a letí pod úhlem asi 45° , uvolním výškové kormidlo a sleduji co model dělá. Pokud máte těžiště v doporučených cca 65-68mm, s velkou pravděpodobností letoun prudce vyplave nahoru.

8.Přistanu.

Po přistání mne zajímá poloha výškového kormidla. Bude pravděpodobně hodně nataženo (2-4 mm). Posunu baterie o cca 5 mm dozadu a test znovu opakuji (bod 2.-8.). S posouvajícím se těžištěm (dozadu) bude letoun vyplavávat méně razantněji a budete shledávat, že výškové kormidlo je čím dál tím méně nataženo, letoun se stává citlivější a rychleji reaguje na Vaše zásahy do řízení. Toto opakuji tak dlouho až Optima z „potopení“ vyplavává dlouhým pozvolným obloukem až po cca 2-3 vteřinách dlouhého letu pod úhlem, kdy jsem uvolnil kormidla (obrázek). V tomto okamžiku zjistíte, že výškové kormidlo je v 0 a pro bezpečné řízení letounu Vám stačí výchylky na výškovce cca 3-4 mm nahoru a dolů.

Pro teoretiky pouze dodám, že pomalu se s těžištěm blížíte k neutrálnímu bodu letounu a letoun začíná podávat své max. výkony (klouzavost a příp. stoupavost). Jeho pilotáž se ovšem stává náročnější. Zde bych tedy rád zdůraznil, že zalétnutí Optimy až někam k poloze těžiště 90 mm (a dále) NEMOHU doporučit začínajícím pilotům. Obecně provádění Dive Testu bych rovněž doporučil spíše zkušeným pilotům.

Po zalétání Optimy s jednou sestavou baterií si poznačím její polohu v trupu. Doma potom přesně a v klidu odečtu polohu těžiště, které rovněž poznačím na křídlo. Potom do trupu vkládám jiné packy, s kterými budu chtít létat a posouvám je tak dlouho až se dostanu opět do „zalétaného“ těžiště. Tyto polohy si do trupu rovněž poznačím. Optima se bude potom chovat s různými akumulátory velice podobně (poněkud jinak létá s 8x1000 a jinak zase s 8x2000). Je třeba mít na paměti, že čím je těžiště více vzadu je poloha packu kritičtější. U mé Optimy se je snažím umístit s přesností 0-2mm.

Létání

Létání s Optimou je bez záludností. Dobře zalétaná je dokonalým nástrojem ve Vašich šikovných rukách. Je třeba jen zdůraznit, že ji svědčí rychlost.

Startuji s motorem zapnutým na plno. Optima v přímém a stoupavém letu mizí v dálce. Je přitom třeba úhel stoupání korigovat výškovkou. Korekci výškovkou (potlačení) při motorovém letu nemám naprogramovanou. Při letu na zádech by mne mohla nepříjemně překvapit. I při stoupavém letu se snažím Optimu držet na rychlosti, nejsem zastáncem „vrtulníkového“ efektu. Letoun visí na vrtuli a snad i stoupá, ale je vidět, že mu chybí rychlost. Při diskusích s mými kamarády se každý snaží zdůrazňovat, jak téměř kolmé stoupání dosahují se svou Optimou. Pokud pominu použití převodovky a vyloučím zahraniční motory, dnes neznám v ČR kombinaci motoru, vrtule a článků, u které by se dalo mluvit o stoupaném, rovnoměrném (natož zrychlovaném) a kolmém letu Optimy (nebo se mýlím?).

Vlastní let je potom jenom lahůdkou. Díky klouzavosti, pronikavosti a ovladatelnosti se dá létat s Optimou téměř za jakéhokoliv počasí. Létal jsem již i za rychlosti větru přes 15m/s při zemi (kdo ví, kolik bylo nahoře). Zvláštní zábavou je potom průlet nízko nad zemí po střemhlavém sestupu z hranice viditelnosti (300m ?). S přibývající jistotou v řízení Optimy byly sestupy delší a průlety nad zemí těsnější. Při jednom z těchto „piké“ jsem se poprvé setkal s flutterem. Tento jev jsem již popsal v kapitole o křídle.

Konečnou fází každého letu je přistání. Přistání je vůbec asi nejsložitější manévr možná nejen u tohoto stroje. Dávejte tedy pozor při přistávacích manévrech na přílišnou ztrátu rychlosti. Následuje potom pád po křídle. Optima se vyznačuje dost značnou klouzavostí. Za bezvětří a při zemi (přízemní efekt) je její klouzavost doslova ďábelská a rozpočet i pro zkušeného pilota se stává problematický (za dobré přistání považuji přistání k noze). Spoilery příliš nefungují.

Pokud fouká asi 3m/s a více je přistání proti větru již příjemnější a za použití spoilerů při zesilujícím větru se Vám Optima snáší k noze téměř jak na padáku. Při větru nad 10-12 m/s používám spoilery již velice opatrně jelikož jejich plné vysunutí znamená zastavení Optimy ve vzduchu. Nepříjemný je rovněž efekt „nahoru a potom dolů“. Při vysouvání spoilerů má Optima tendenci v první fázi „vyplavat“ nahoru a po určité době po ztrátě rychlosti zase padá dolů. Je třeba být připraven a korigovat výškovým kormidlem odpovídající chování letounu. Směrové korekce při plně vysunutým spoilerech mi umožňuje proporcionálně rušená diferenciace výchylek křidélek. Při malých spoilerech zůstává diff. stejná cca 1:3 a velkých spoilerech je diff. již nulová či záporná tj. 1:1 nebo až 2:1. Obecně má zkušenost říká, že chovaní letounu se spoilery je velice závislé na síle protivětru.

Zde bych jěště zmínil něco o rychlosti s jakou Optima může létat. Minulé léto jsme udělali jednoduché a asi i značně nepřesné měření. Vytyčili jsme si bázi, postavili časoměřiče a měřili rychlost Optimy. Po opakovaných měřeních vyšla rychlost motorového vodorovného letu kolem 140-150km/h. Domnívám se, že při střemhlavém sestupu (bezmotorovém) z výšky na hranici 300m(?) může být rychlost hodně (móóóc hodně) přes 200km/h.